Kulturně vlastivědný spolek Království lašské

 vás zve v neděli 10. září 2023

k účasti na 9. vlastivědném putování

po zaniklých panských sídlech a kultovních místech:

„Z Frenštátu do Příbora“

V 8.02 z Frýdku ž. s. do st. Frenštát p. R. město - příjezd 8.45, odtamtud vyšlápneme (po žluté zn.) přes Tichou do Pružinek, pak (po zelené zn.) přes Mniší do Větřkovic (fojtství), dále podél Lubiny k Příboru (muzeum). Zpět vlakem do Frýdku – Místku v 15.23.

(Pěšky cca 16 km)

 Král lašský Zdeňa Viluš Krulikovský s družinou

 odkaz (noty a text) - http://uloz.to/x7wP2idf/hymnalasska289-jpg

tvoří rozsáhlé území, které etnograficky spojuje území Česka, Polska i Slovenska. Největší část Velkého Lašska tvoří Slezsko, jak české, tak polské, na české straně pak až k horám Radhošťským zvané Moravské Lašsko, v Polsku pak jižní pohraničí kolem slovenské hranice až k Bieszadám, na Slovensku příhraniční oblasti sousedící s Českem (Kysuce), a také s Polskem - od Hrčavy přes Oravu k Vysokým Tatrám, dále na východ až téměř k hranicím Ukrajiny.

Toto území bylo v dávné minulosti nazýváno Peršany Lachistanem, byzantskými letopisci (Konstantin Porfyrogentos) Bílou Chorvacií, která se rozkládala od západních Krkonoš až k Sanu. Všude tam má i dnes lidová kultura určitý okruh společných znaků, které jsou patrny zejména v nářečí a v hudbě.

Píseň vzniká na slově, vliv lašské mluvy se projevil v písních. Nepravidelná stavba, střídání dvoutaktí s trojtaktím, staré církevní tóniny - toto vše je pro rodokmen lašských písní příznačné. Odlišují se tak od muziky slovenské, polské, z moravského Valašska i z moravské Hané. Z hlediska především jazykového nebylo obyvatelstvo těchto krajin ještě v 9. a 10. století ani české, polské či slovenské.

Lachové (Lechové, Ljaši) byli obyvatelé neobdělané země, (lada, ljachy, lahy,ljechy) kteří se živili lovem a především pastevectvím. Původ jména lze takénajít v řeckém lex, t.j. obránce, strážce, nebo ve východní formě lach, lah(Allah) - pastýř, ochránce stáda. Je to etnický a hlavně hospodářský znak, který napovídá o velmi pradávném společném původu Lachů, Valachů, Vlachů, Kustovlachů  a jiných pastevců staré Evropy, kteří však byli asimilováni indoevropským lidem.

Valaši především živlem hornouherským - Slováky i Maďary, na Moravětéž Hanáky a Moravskými Slováky. Laši naopak splynuli s Bílými Chorváty,později byli ovlivněni Moravany, Polany, živlem českým, německým, i slovenským. 

Z pohledu etnografického Lašsko v Česku rozlišujeme dvojí:

Moravské a Slezské,
z pohledu hospodářského: nížinné a horalské.

Moravské Lašsko, oblast etnograficky pestřejší a národnostně málo diferencovaná, je na severozápadě lemována řekou Odrou, na východě Ostravicí. Jihovýchodní hranicí je hřeben Zadních hor - od Konečné až k Trojačce u Bumbálky. Jihozápadní stranu území lemuje hřeben Radhošťských hor, přes Pindulu hřebenem Hodslavských vrchů dolů přes Hostašovice a Starojickou Lhotu k Jeseníku n.O.

Přirozenými kulturními centry Moravského Lašska byla města Brušperk, Frenštát, Místek, Moravská Ostrava a Příbor.

Slezské Lašsko, region etnograficky chudší a národnostně složitější, na severozápadě pokračuje po levém břehu Odry k Pustějovu, Studénce, ke Klimkovicím, přes Porubu kolem Slezské Ostravy k Vrbicím a Heřmanicím, zaujímá okolí Bohumína, Orlové až ku Karviné. Přes Louky vede Stonavou k Albrechticím, stáčí se přes Domaslavice k Tošanovicím, hřebenem Prašivé k Malému polomu, odtamtud po slovenské hranici ke Konečné. Kulturními centry byla města Frýdek, Frýdlant a Slezská Ostrava.

Přes určité rozdíly v zachování lidové kultury Moravského a Slezského Lašska pojímáme tento region do jednoho celku, který vyrůstal ze společných kořenů "Moravskoslezské Lašsko" zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor. Rolníky, řemeslníky, pasekáře i salašníky. Kultrurní dědictví lidu, kterého spojuje nejen jazyk, písně, tance, výtvarný projev, ale také jeden genius loci.

(Dle Zdeny Vachové, L. P. 1993)